From Tiskové zprávy

Miroslav Šmíd a jeho filmy

V sobotu 20. července se v Polici nad Metují, v rámci Nové Terasy 2019, uskuteční promítání krátkých filmů horolezce, filmaře, fotografa a cestovatele Miroslava Šmída.
Miroslav Šmíd (1952 – 1993) patřil ve své době k nejlepším a nejuznávanějším horolezcům nejen tehdejšího Československa. Pověstné jsou hlavně jeho sólové výstupy a prvovýstupy po celém světě – v Adršpašských skalách, na Kavkaze (1983 sólo zimní výstup na Donguz Orun), v Pamíru (Štít Korženěvské, 1977) nebo třeba první sólový přelez legendární stěny El Capitanu v Yosemitech cestou Dihedral Wall, 1978). K nejtěžším bezesporu patří sólo prvovýstup západní stěnou Ama Dablam (1986).
20. července vzpomene Police nad Metují na svého rodáka a patriota při promítání jeho krátkých filmů. A nebude to jen o lezení… Miroslav Šmíd je zakladatelem Mezinárodní horolezeckého festivalu v Teplicích nad Metují a první film přiblíží jeden z jeho prvních ročníků.
A pak se přesuneme na jiný kontinent. V roce 1986 se „Lanč“ Šmíd dostal do Afriky a podnikl výstupy na Kilimanžáro a Mount Kenya (na Kilimanžáro přelezl sólo cestu Diamantový kuloár). Po jeho smrti vyšla tiskem kniha jeho deníkových zápisků nazvaná „Tropický led“. A v roce 2013 připomněl 20. výročí jeho úmrtí ČRo Dvojka pětidílnou četbou na pokračování z jeho knihy Tropický led v rozhlasové úpravě Milana Duse (čte Pavel Rímský). Kniha je syrový deník z autorovy cesty na zasněžené africké vrcholy Mount Kenya a Kilimandžáro.
A právě z této expedice pocházejí dva další filmy, které nabídne Nová Terasa 2019: Safari day in Kenya. „Přestože Lanč procestoval skoro celý svět, byl na pěti světadílech a viděl mnoho a mnoho krásy, stále se vracel domů. A jeho domovem byla Police… v loňském roce jsme několika filmy připomněli 25 let od jeho smrti a letos v tom prostě chceme jenom pokračovat. Myslíme si, že bychom neměli zapomínat na lidi, kteří Polici milovali,“ řekl k promítání krátkých filmů Miroslava Šmída Pavel Frydrych ze spolku Apeiron.
A na závěr se podíváme do nejvyššího hor světa a díky kameře M. Šmída se na chvilku staneme svědky lezení v Himalájích…
Projekci filmů pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují a ve spolupráci s Muzeem papírových modelů.
Vstupné dobrovolné.
Poděkování patří rodině Miroslava Šmída.

Jan Petrov: Sedm Zelený domeček, Police nad Metují 28. 6. – 28. 7. 2019

První polovina prázdnin bude ve Výstavní síni Zelený domeček v Polici nad Metují (Tyršova 345) ve znamení hyperrealismu. Spolek Apeiron připravil pro milovníky malby bonbónek v podobě výstavy Jana Petrova s názvem Sedm.

„Jedná se o sedm realistických portrétů,“ říká Pavel Frydrych ze spolku Apeiron, „ale i tahle hyperrealistická přehlídka člověka-diváka zneklidňuje. Postavy vypadají jakoby byly fyzicky postižené, nebo zachycené při silné emoci, kdy se prudce změní rysy tváře i pozice celého těla a navíc díky instalaci vzniká i docela zajímavý zvukový efekt, který dokresluje neklid, plynoucí z obrazů.“

Cyklus „Sedm“ vytvořil autor v roce 2011 jako svou diplomovou práci. V její teoretické části napsal co bylo impulsem pro jeho vznik: „V poslední době mě zajímá mysl. Jelikož je mysl nezměrný prostor, zajímám se přesněji o prožitky, které se v mysli zpracovávají a mají vliv na lidské chování. Člověk vstřebává jednotlivé zkušenosti, impulsy a vjemy (prožitky), staví z nich jakýsi vlastní modul názorů a odpovědí a používá ho při běžné komunikaci.“

Jan Petrov, rodák z Broumova, je odchovancem polické ZUŠ, poté vystudoval AVU v ateliéru Zdeňka Berana a v současné době učí na ART& DESIGN INSTITUT v Ateliéru Multimédia 3Dgrafika. Má za sebou několik samostatných výstav v Praze, Brně, Šumperku nebo Olomouci, kde v rámci výstavy „Fascinace skutečností: hyperrealismus v české malbě“ vedl kurz hyperrealistické malby.

„Celou expozici výstavy můžeme chápat i jako symbolické zobrazení sedmi hříchů. A tento přesah k vyšším hodnotám vyrovnává neklid v divákovi, jakoby říkal, že vše je v pořádku,“ dodává Pavel Frydrych.

Výstavu pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují a ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Výstava potrvá do 28. 7. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin. Vstupné dobrovolné.

Charlie Chaplin s živým hudebním doprovodem v Polici nad Metují

Poslední víkend před prázdninami nabídne v Polici nad Metují příjemný kulturní večer. Nejprve v rámci Busking tour vystoupí na náměstí Police Symphopny Orchestra a poté před Muzeem papírových modelů proběhne promítání pod širým nebem. Na pořadu budou grotesky Charlie Chaplina se živým hudebním doprovodem.

Konec školního roku neznamená jen ukončení školní docházky a začátek prázdnin, ale v mnoha případech i start letních kulturních programů. V Broumově začíná hlavní část koncertů vážné hudby „Za poklady Broumovska“ a v Polici nad Metují zase kulturní letní projekt „Nová Terasa“.

V rámci „Busking tour“ vystoupí 29. června od 20:30 v Polici nad Metují s koncertem Police Symphony Orchestra (PSO). Koncert je naplánován v návaznosti na zahájení festivalu “Za poklady Broumovska”, které proběhne od 18 hodin.

„Vše je naplánováno tak, aby lidé mohli pohodlně přejet z Broumova do Police na koncert PSO a vše si užít.” A hned po skončení koncertu, začne před Muzeem papírových modelů promítání krátkých filmů krále grotesek, Charlie Chaplina, které bude doplněno o živý hudební doprovod. O ten se postará učitel z polické ZUŠ, klavírista Pavel Čapek,” uvedla Petra Soukupová z PSO.

V letošním roce uplyne 125 let od první veřejné filmové produkce, která proběhla v Edisonově studiu. Toto výročí si promítnutím krátkých filmů nejznámějšího herce, scénáristy a režiséra němé éry připomenou diváci v Polici nad Metují v rámci „Nové Terasy 2019“.

„Když jsme zjistili, že plánujeme na stejný termín akci,“ řekl Lukáš Kollert ze spolku Apeiron, „tak jsme přemýšleli co s tím. A nakonec jsme se namísto přesunutí termínu jedné nebo druhé akce rozhodli jednu plynule navázat na druhou. Takže od pouličního turné PSO k Charlie Chaplinovi to bude v Polici v sobotu 29. června pár minut klidné chůze, asi 300 metrů. Věříme, že spojení obou akcí lidé ocení a my díky tomu můžeme nabídnout možnost příjemně stráveného podvečera a večera.“

Koncert pořádá Police Symphony Orchestra v rámci svého pouličního turné po Čechách.

Promítání pořádá spolek Apeiron v rámci Nové Terasy ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a podporou Města Police nad Metují. Na promítání je vstupné dobrovolné.

Zavěšená socha nazvaná Klenot ozdobí veřejný prostor v Polici nad Metují

Police nad Metují se může pochlubit další nabídkou výtvarného umění. Veronika Psotková instalovala na Nové Terase zavěšenou sochu Klenot I. Jde o první sochu z plánovaného cyklu a Police nad Metují se tak postavila po bok dalších českých měst, kde autorka některou ze svých zavěšených soch vystavovala.

V polovině června se Police nad Metují ozdobila Klenotem… a ne ledajakým. Klenotem, který vznikl v ateliéru sochařky Veroniky Psotkové a který bude zdobit vstup do Muzea papírových modelů.

Klenot I je první zavěšená socha ze zamýšleného cyklu Klenoty. Ty vznikají pod dojmem cvičení jógy a pracují hned s několika kontrasty, jak řekl na vernisáži Pavel Frydrych ze spolku Apeiron.

„Ač se polohy jogínů zdají nepřirozené, jsou ve své podstatě pohodlné. To je první kontrast. A druhým je samotná socha – Klenot vytvořený z pletiva, z drátů, který zabírá jasně definovaný prostor, ale na druhé straně nechává světlo, aby jím volně procházelo.“ Právě efekt procházejícího světla jakoby ještě násobí „vznášení se“ sochy v prostoru.

Autorka, Veronika Psotková, je etablovanou sochařkou na české výtvarné scéně. Na začátku milénia vystudovala Pedagogická fakulta UP v Olomouci, aby posléze pokračovala ve studiu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v Ateliéru sochařství I. Měla několik samostatných výstav – např. v Domě umění v Opavě, v Novoměstské radnici nebo Galerii DOX v Praze, ale také třeba v Härjedalens kulturcentrum ve Švédsku. Zúčastnila se mnoha kolektivních výstav v Čechách, Bělorusku, Německu, Švédsku nebo Itálii. A její instalace zavěšených soch zdobily či zdobí Litvínov, Prahu, Liberec, Brno, Opavu nebo Trutnov.

„Moje drátěné sochy jsou tak trochu kresbou, kresbou, která se nakonec přetransformovala do plastiky. Ale důležitá je jejich vzdušnost, možnost průniku světla skrz sochu,“ řekla autorka na vernisáži v Zeleném domečku v Polici nad Metují.

Výstavu pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují, ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Instalaci si v Polici nad Metují můžete prohlédnout do konce září.

Korespondáž A+K (Praha – New York, New York – Praha)

Výstava koláží–dopisů zaznamenávajících prožívání konkrétních dnů

Na začátku přátelství Aleny Laufrové a Kateřiny Kyselicy byla spolupráce při organizování dvou recipročních výstav současné české a americké grafiky v Praze a New Yorku. Po více než roční přípravě, která probíhala emailem a telefonováním přes Skype, se obě výtvarnice osobně setkaly v New Yorku v rámci zahájení výstavy české grafiky v Českém centru. Poznaly, že jsou podobně naladěny i že jejich pohled na život je v mnohém totožný. Poté, co Alena Kateřině v New Yorku zanechala s poděkováním jednu na místě pro ni vytvořenou koláž, napadlo je, že se inspirují výstavou s názvem „Jiří Kolář a Beatrice Bizot – Korespondáž“, která rok předtím proběhla v Praze.

Alena s Kateřinou začaly svoji vlastní „korespondáž“ s výměnou koláží – dopisů každý týden po dobu dvou let. Mezi Prahou a New Yorkem putovaly pravidelně úhledné balíčky komorního formátu. Koláže jsou z rubové strany zároveň dopisy, informují o náladách, nápadech, zážitcích autorek. Jsou to jakési kompoziční etudy, legrácky, hry s papírovým materiálem, kombinací písma, reprodukcí, linek, tvarů, struktur i barev. Samozřejmě i náhoda se stávala pro tvorbu vítaným odrazovým můstkem. Týdně si autorky posílaly jednu až tři koláže současně, podle stavu invence a chuti.

Na výstavě je tak prezentováno přes 200 koláží, pravidelných „cvičení“, která se pro autorky staly potřebou, inspirativním výtvarným počinem, záznamem proběhlého týdne, tak trochu deníkem a zastavením času.

Co pro autorky projekt Korespondáž A + K znamenal?

Alena Laufrová:

Pravidelně dávat a dostávat. Sdílet a sdělovat. Tvořit a přemýšlet. Radovat se ze vzájemného výtvarného i písemného kontaktu s blízkou bytostí. Na malém formátu pracovat s papírem, pokoušet se vyjádřit momentální rozpoložení… Uvědomila jsem si, nakolik mne zajímá struktura papíru, zvláště kartonu, jeho narušování, drásání. To mne později přivedlo k větším kompozicím z kartonových proužků. Korespondáž byla pro mne radostnou hrou, zkoušením, hledáním. Báječným způsobem komunikace přes oceán.

Kateřina Kyselica:

Pro mě byla zajímavá určitá lehkost tohoto projektu daná tím, že jsem tvořila, tedy vizuálně komunikovala s osobou, která je mi velmi blízká a zároveň podobně výtvarně naladěná. V době, kdy prezentace formou výstavy je nejen přirozeným vyústěním, ale často či zpravidla také cílem tvůrčího procesu, je mi korespondenční projekt hrou a potěšením. To, zda budou koláže vystaveny, bylo během daných dvou let druhotné. Autocenzura, kterou automaticky zapínám při hodnocení svých prací, byla potlačena do pozadí. Šlo totiž o záznam určité etapy a o komunikaci, viditelnou a příjemnou na dotyk. Na druhé straně byl pro mě projekt systematickým tvůrčím cvičením a pobídkou k tvůrčímu hledání.

Alena Laufrová (nar. 1952 v Praze) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér užitkové a ilustrační grafiky u prof. Zdeňka Sklenáře. Věnuje se volné grafice, v posledních letech převážně kombinovanému slepotisku, pastelu a kresbě, nyní především práci s papírem

Její tvorba byla prezentována na více než 30 samostatných výstavách v České republice i v zahraničí (Praha, Pardubice, Brno, Olomouc, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Mariánské lázně, Varšava, Káhira, Londýn, atd.), zúčastnila se mnoha mezinárodních výstav (Interart Poznaň, Polsko, International Mail Art Granada, Španělsko, Mezinárodní exlibris – Kongres, Německo, Los Angeles, USA, Inter-Kontakt-Grafik, Vilnius, Polsko apod.)

Práce Aleny Laufrové byly několikrát oceněny (2003 – cena Spolku sběratelů a přátel exlibris na Festivalu komorní grafiky, 2004 – cena za hlubotisk, Grafika roku, Praha a cena za komorní grafiku, Grafika roku, Praha, 2009 – čestné uznání za komorní grafiku, Grafika roku, Praha) a jsou zastoupena ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze, v Národní galerii, Praha, v Ermitáži, Leningrad, v National Muzeum ve Washingtonu apod. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR

Kateřina Kyselica (nar. 1973 v Karviné, žije v New Yorku) vystudovala vysokou školu uměleckou ve státě Virginie v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku. Věnuje se zejména práci na papíře – kombinované technice, koláži, volné grafice, a autorské knize. Její tvorba byla prezentována na samostatných a skupinových výstavách v International Print Center New York, Center for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New Yorku, dále v Paříži, Londýně a v Galerii Hollar v Praze, a je zastoupena v soukromých sbírkách. Jako nezávislá kurátorka prezentuje volnou grafiku v kontextu současného umění. Založila umělecký časopis Celebrating Print zaměřený na volnou grafiku ve Střední a Východní Evropě, který vede jako šéfredaktorka.