Výstava Extypo v Zeleném domečku v Polici nad Metují nabízí jiný pohled na Rostislava Vaňka, než na který jsme zvyklí. Výtvarník se do povědomí veřejnosti dostal především jako autor informačního systému pražského metra, tvůrce prvních manuálů korporátní identity českých aerolinek, Obchodní banky nebo Mezinárodního měnového fondu.
Jeho grafická práce, ke které se po letech vrátil, je samozřejmě ovlivněna celoživotní prací typografa a průmyslového designéra. V mnoha ohledech je tím přímo inspirovaná, kdy jako základ pro grafický list sloučí zcela evidentně písmeno nebo číslice. Ale přesto je to volná grafika, která není svázána anonymitou designéra. V poslední době se Rostislav Vaněk začal věnovat i malbě.
Obě dvě techniky se vyznačují ohromující precizností. Ač se jedná o abstraktní díla, nacházíme v nich nádechy specifických a odlidštěných krajin. Nosným prvkem je vždy jasně definovaný tvar – ať už mluvíme o úhelnících (často evokujících části písmen) nebo nejrůznějších křivkách či spirálách. Sílu vjemu umocňují o poměrně velké formáty grafik i obrazů. Na výstavě se do jediného celku pojí práce na pomezí designu a volného umění v kontextu vizuální kultury, nechybí typografické hry nebo zkoumání nových grafických forem.
Rostislav Vaněk studoval na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v ateliéru Karla Svolinského. Kromě designérské a typografické práce působil i jako pedagog. Jako typograf a designér vystavoval jak v Čechách či Československu, tak i v zahraničí – namátkou v Bulharsku, Rumunsku, USA, tehdejším SSSR, Řecku, Itálii, Německu či Mexiku.
Jeho práce jsou součástí sbírek českých i zahraničních muzeí, například Muzea v Essenu, varšavského Muzea Plakatu w Wilanowie, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze či pařížského Poster Museum. V roce 2016 mu byla za celoživotní příspěvek k rozvoji grafického designu udělena Cena Ladislava Sutnara. O rok později byl uveden do Síně slávy v rámci Ceny Czech Grand Design.
Výstavu pořádá spolek Aeiron s podporou Města Police nad Metují v rámci Nové Terasy 2020.
V sobotu 20. července se v Polici nad Metují, v rámci Nové Terasy 2019, uskuteční promítání krátkých filmů horolezce, filmaře, fotografa a cestovatele Miroslava Šmída. Miroslav Šmíd (1952 – 1993) patřil ve své době k nejlepším a nejuznávanějším horolezcům nejen tehdejšího Československa. Pověstné jsou hlavně jeho sólové výstupy a prvovýstupy po celém světě – v Adršpašských skalách, na Kavkaze (1983 sólo zimní výstup na Donguz Orun), v Pamíru (Štít Korženěvské, 1977) nebo třeba první sólový přelez legendární stěny El Capitanu v Yosemitech cestou Dihedral Wall, 1978). K nejtěžším bezesporu patří sólo prvovýstup západní stěnou Ama Dablam (1986). 20. července vzpomene Police nad Metují na svého rodáka a patriota při promítání jeho krátkých filmů. A nebude to jen o lezení… Miroslav Šmíd je zakladatelem Mezinárodní horolezeckého festivalu v Teplicích nad Metují a první film přiblíží jeden z jeho prvních ročníků. A pak se přesuneme na jiný kontinent. V roce 1986 se „Lanč“ Šmíd dostal do Afriky a podnikl výstupy na Kilimanžáro a Mount Kenya (na Kilimanžáro přelezl sólo cestu Diamantový kuloár). Po jeho smrti vyšla tiskem kniha jeho deníkových zápisků nazvaná „Tropický led“. A v roce 2013 připomněl 20. výročí jeho úmrtí ČRo Dvojka pětidílnou četbou na pokračování z jeho knihy Tropický led v rozhlasové úpravě Milana Duse (čte Pavel Rímský). Kniha je syrový deník z autorovy cesty na zasněžené africké vrcholy Mount Kenya a Kilimandžáro. A právě z této expedice pocházejí dva další filmy, které nabídne Nová Terasa 2019: Safari day in Kenya. „Přestože Lanč procestoval skoro celý svět, byl na pěti světadílech a viděl mnoho a mnoho krásy, stále se vracel domů. A jeho domovem byla Police… v loňském roce jsme několika filmy připomněli 25 let od jeho smrti a letos v tom prostě chceme jenom pokračovat. Myslíme si, že bychom neměli zapomínat na lidi, kteří Polici milovali,“ řekl k promítání krátkých filmů Miroslava Šmída Pavel Frydrych ze spolku Apeiron. A na závěr se podíváme do nejvyššího hor světa a díky kameře M. Šmída se na chvilku staneme svědky lezení v Himalájích… Projekci filmů pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují a ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Vstupné dobrovolné. Poděkování patří rodině Miroslava Šmída.
První
polovina prázdnin bude ve Výstavní síni Zelený domeček v Polici
nad Metují (Tyršova 345) ve znamení hyperrealismu. Spolek Apeiron
připravil pro milovníky malby bonbónek v podobě výstavy Jana
Petrova s názvem Sedm.
„Jedná
se o sedm realistických portrétů,“ říká Pavel Frydrych ze
spolku Apeiron, „ale i tahle hyperrealistická přehlídka
člověka-diváka zneklidňuje. Postavy vypadají jakoby byly fyzicky
postižené, nebo zachycené při silné emoci, kdy se prudce změní
rysy tváře i pozice celého těla a navíc díky instalaci vzniká
i docela zajímavý zvukový efekt, který dokresluje neklid,
plynoucí z obrazů.“
Cyklus
„Sedm“ vytvořil autor v roce 2011 jako svou diplomovou práci. V
její teoretické části napsal co bylo impulsem pro jeho vznik: „V
poslední době mě zajímá mysl. Jelikož je mysl nezměrný
prostor, zajímám se přesněji o prožitky, které se v mysli
zpracovávají a mají vliv na lidské chování. Člověk vstřebává
jednotlivé zkušenosti, impulsy a vjemy (prožitky), staví z nich
jakýsi vlastní modul názorů a odpovědí a používá ho při
běžné komunikaci.“
Jan
Petrov, rodák z Broumova, je odchovancem polické ZUŠ, poté
vystudoval AVU v ateliéru Zdeňka Berana a v současné době učí
na ART&
DESIGN INSTITUT v
Ateliéru
Multimédia 3Dgrafika. Má
za sebou několik samostatných výstav v Praze, Brně,
Šumperku nebo Olomouci,
kde v rámci výstavy „Fascinace skutečností: hyperrealismus
v české malbě“ vedl
kurz hyperrealistické malby.
„Celou
expozici výstavy můžeme chápat i jako symbolické zobrazení
sedmi hříchů. A tento přesah k vyšším hodnotám vyrovnává
neklid v divákovi, jakoby říkal, že vše je v pořádku,“
dodává Pavel Frydrych.
Výstavu
pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují a ve
spolupráci s Muzeem papírových modelů. Výstava potrvá do 28. 7.
Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin.
Vstupné dobrovolné.
Poslední víkend před prázdninami nabídne v Polici nad Metují příjemný kulturní večer. Nejprve v rámci Busking tour vystoupí na náměstí Police Symphopny Orchestra a poté před Muzeem papírových modelů proběhne promítání pod širým nebem. Na pořadu budou grotesky Charlie Chaplina se živým hudebním doprovodem.
Konec školního roku neznamená jen ukončení školní docházky a začátek
prázdnin, ale v mnoha případech i start letních kulturních programů. V
Broumově začíná hlavní část koncertů vážné hudby „Za poklady Broumovska“
a v Polici nad Metují zase kulturní letní projekt „Nová Terasa“.
V
rámci „Busking tour“ vystoupí 29. června od 20:30 v Polici nad Metují s
koncertem Police Symphony Orchestra (PSO). Koncert je naplánován v
návaznosti na zahájení festivalu “Za poklady Broumovska”, které proběhne
od 18 hodin.
„Vše je naplánováno tak, aby lidé mohli pohodlně
přejet z Broumova do Police na koncert PSO a vše si užít.” A hned po
skončení koncertu, začne před Muzeem papírových modelů promítání
krátkých filmů krále grotesek, Charlie Chaplina, které bude doplněno o
živý hudební doprovod. O ten se postará učitel z polické ZUŠ, klavírista
Pavel Čapek,” uvedla Petra Soukupová z PSO.
V letošním roce
uplyne 125 let od první veřejné filmové produkce, která proběhla v
Edisonově studiu. Toto výročí si promítnutím krátkých filmů
nejznámějšího herce, scénáristy a režiséra němé éry připomenou diváci v
Polici nad Metují v rámci „Nové Terasy 2019“.
„Když jsme
zjistili, že plánujeme na stejný termín akci,“ řekl Lukáš Kollert ze
spolku Apeiron, „tak jsme přemýšleli co s tím. A nakonec jsme se namísto
přesunutí termínu jedné nebo druhé akce rozhodli jednu plynule navázat
na druhou. Takže od pouličního turné PSO k Charlie Chaplinovi to bude v
Polici v sobotu 29. června pár minut klidné chůze, asi 300 metrů.
Věříme, že spojení obou akcí lidé ocení a my díky tomu můžeme nabídnout
možnost příjemně stráveného podvečera a večera.“
Koncert pořádá Police Symphony Orchestra v rámci svého pouličního turné po Čechách.
Promítání
pořádá spolek Apeiron v rámci Nové Terasy ve spolupráci s Muzeem
papírových modelů a podporou Města Police nad Metují. Na promítání je
vstupné dobrovolné.
Police nad Metují se může pochlubit další nabídkou výtvarného umění. Veronika Psotková instalovala na Nové Terase zavěšenou sochu Klenot I. Jde o první sochu z plánovaného cyklu a Police nad Metují se tak postavila po bok dalších českých měst, kde autorka některou ze svých zavěšených soch vystavovala.
V polovině června se Police nad Metují ozdobila Klenotem… a ne
ledajakým. Klenotem, který vznikl v ateliéru sochařky Veroniky Psotkové a
který bude zdobit vstup do Muzea papírových modelů.
Klenot I je
první zavěšená socha ze zamýšleného cyklu Klenoty. Ty vznikají pod
dojmem cvičení jógy a pracují hned s několika kontrasty, jak řekl na
vernisáži Pavel Frydrych ze spolku Apeiron.
„Ač se polohy jogínů
zdají nepřirozené, jsou ve své podstatě pohodlné. To je první kontrast. A
druhým je samotná socha – Klenot vytvořený z pletiva, z drátů, který
zabírá jasně definovaný prostor, ale na druhé straně nechává světlo, aby
jím volně procházelo.“ Právě efekt procházejícího světla jakoby ještě
násobí „vznášení se“ sochy v prostoru.
Autorka, Veronika
Psotková, je etablovanou sochařkou na české výtvarné scéně. Na začátku
milénia vystudovala Pedagogická fakulta UP v Olomouci, aby posléze
pokračovala ve studiu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v Ateliéru
sochařství I. Měla několik samostatných výstav – např. v Domě umění v
Opavě, v Novoměstské radnici nebo Galerii DOX v Praze, ale také třeba v
Härjedalens kulturcentrum ve Švédsku. Zúčastnila se mnoha kolektivních
výstav v Čechách, Bělorusku, Německu, Švédsku nebo Itálii. A její
instalace zavěšených soch zdobily či zdobí Litvínov, Prahu, Liberec,
Brno, Opavu nebo Trutnov.
„Moje drátěné sochy jsou tak trochu
kresbou, kresbou, která se nakonec přetransformovala do plastiky. Ale
důležitá je jejich vzdušnost, možnost průniku světla skrz sochu,“ řekla
autorka na vernisáži v Zeleném domečku v Polici nad Metují.
Výstavu pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují, ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Instalaci si v Polici nad Metují můžete prohlédnout do konce září.
Výstava koláží–dopisů zaznamenávajících prožívání konkrétních dnů
Na začátku přátelství Aleny Laufrové a Kateřiny Kyselicy byla spolupráce při organizování dvou recipročních výstav současné české a americké grafiky v Praze a New Yorku. Po více než roční přípravě, která probíhala emailem a telefonováním přes Skype, se obě výtvarnice osobně setkaly v New Yorku v rámci zahájení výstavy české grafiky v Českém centru. Poznaly, že jsou podobně naladěny i že jejich pohled na život je v mnohém totožný. Poté, co Alena Kateřině v New Yorku zanechala s poděkováním jednu na místě pro ni vytvořenou koláž, napadlo je, že se inspirují výstavou s názvem „Jiří Kolář a Beatrice Bizot – Korespondáž“, která rok předtím proběhla v Praze.
Alena s Kateřinou začaly svoji vlastní
„korespondáž“ s výměnou koláží – dopisů každý týden po dobu dvou let.
Mezi Prahou a New Yorkem putovaly pravidelně úhledné balíčky komorního
formátu. Koláže jsou z rubové strany zároveň dopisy, informují
o náladách, nápadech, zážitcích autorek. Jsou to jakési kompoziční
etudy, legrácky, hry s papírovým materiálem, kombinací písma,
reprodukcí, linek, tvarů, struktur i barev. Samozřejmě i náhoda se
stávala pro tvorbu vítaným odrazovým můstkem. Týdně si autorky posílaly
jednu až tři koláže současně, podle stavu invence a chuti.
Na výstavě je tak prezentováno přes 200
koláží, pravidelných „cvičení“, která se pro autorky staly potřebou,
inspirativním výtvarným počinem, záznamem proběhlého týdne, tak trochu
deníkem a zastavením času.
Co pro autorky projekt Korespondáž A + K znamenal?
Alena Laufrová:
Pravidelně dávat a dostávat. Sdílet
a sdělovat. Tvořit a přemýšlet. Radovat se ze vzájemného výtvarného
i písemného kontaktu s blízkou bytostí. Na malém formátu pracovat
s papírem, pokoušet se vyjádřit momentální rozpoložení… Uvědomila jsem
si, nakolik mne zajímá struktura papíru, zvláště kartonu, jeho
narušování, drásání. To mne později přivedlo k větším kompozicím
z kartonových proužků. Korespondáž byla pro mne radostnou hrou,
zkoušením, hledáním. Báječným způsobem komunikace přes oceán.
Kateřina Kyselica:
Pro mě byla zajímavá určitá lehkost tohoto projektu daná tím, že jsem tvořila, tedy vizuálně komunikovala s osobou, která je mi velmi blízká a zároveň podobně výtvarně naladěná. V době, kdy prezentace formou výstavy je nejen přirozeným vyústěním, ale často či zpravidla také cílem tvůrčího procesu, je mi korespondenční projekt hrou a potěšením. To, zda budou koláže vystaveny, bylo během daných dvou let druhotné. Autocenzura, kterou automaticky zapínám při hodnocení svých prací, byla potlačena do pozadí. Šlo totiž o záznam určité etapy a o komunikaci, viditelnou a příjemnou na dotyk. Na druhé straně byl pro mě projekt systematickým tvůrčím cvičením a pobídkou k tvůrčímu hledání.
Alena
Laufrová (nar. 1952 v Praze) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér užitkové
a ilustrační grafiky u prof. Zdeňka Sklenáře. Věnuje se volné grafice,
v posledních letech převážně kombinovanému slepotisku, pastelu a kresbě,
nyní především práci s papírem
Její tvorba byla prezentována na více
než 30 samostatných výstavách v České republice i v zahraničí (Praha,
Pardubice, Brno, Olomouc, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Mariánské lázně,
Varšava, Káhira, Londýn, atd.), zúčastnila se mnoha mezinárodních výstav
(Interart Poznaň, Polsko, International Mail Art Granada, Španělsko,
Mezinárodní exlibris – Kongres, Německo, Los Angeles, USA,
Inter-Kontakt-Grafik, Vilnius, Polsko apod.)
Práce Aleny Laufrové byly několikrát
oceněny (2003 – cena Spolku sběratelů a přátel exlibris na Festivalu
komorní grafiky, 2004 – cena za hlubotisk, Grafika roku, Praha a cena za
komorní grafiku, Grafika roku, Praha, 2009 – čestné uznání za komorní
grafiku, Grafika roku, Praha) a jsou zastoupena ve sbírkách Památníku
národního písemnictví v Praze, v Národní galerii, Praha, v Ermitáži,
Leningrad, v National Muzeum ve Washingtonu apod. Je členkou Sdružení
českých umělců grafiků HOLLAR
Kateřina Kyselica (nar. 1973 v Karviné,
žije v New Yorku) vystudovala vysokou školu uměleckou ve státě Virginie
v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku.
Věnuje se zejména práci na papíře – kombinované technice, koláži, volné
grafice, a autorské knize. Její tvorba byla prezentována na samostatných
a skupinových výstavách v International Print Center New York, Center
for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New
Yorku, dále v Paříži, Londýně a v Galerii Hollar v Praze, a je
zastoupena v soukromých sbírkách. Jako nezávislá kurátorka prezentuje
volnou grafiku v kontextu současného umění. Založila umělecký časopis Celebrating Print zaměřený na volnou grafiku ve Střední a Východní Evropě, který vede jako šéfredaktorka.
