By apeiron

Wihanův rok (2021)

V roce 2020 uplynulo sto let od úmrtí jednoho z největších rodáků Police nad Metují, violoncellisty, pedagoga a zakladatele slavného Českého kvarteta, Hanuše Wihana. K tomuto výročí připravilo Město Police nad Metují ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a spolkem Apeiron projekt „Wihanův rok“. V jeho rámci vycházely po celý rok na stránkách Polického měsíčníku články mapující životní osudy pana profesora Wihana.

Vzhledem k pandemické situaci ve společnosti jsme byli nuceni další akce projektu přesunout na rok 2021. Ale můžeme v tom najít i pozitivum: díky odkladu o 364 dny jsme mohli celý projekt vypilovat.

Na letošní rok jsme naplánovali pět přednášek, týkajících se nejen Hanuše Wihana.

W1
W2

První přednášku bude mít Pavel Frydrych ve čtvrtek 29. dubna od 19 hodin v sále polické ZUŠ. Přednáška představí nejnadanějšího žáka Hanuše Wihana na pražské konzervatoři, Ottu Bergera. Otto Berger je úzce spjat s naším krajem: narodil se ve Slatině nad Úpou a vyrůstal v Machově, poté dva roky studoval na gymnáziu v Broumově a konec svého života trávil opět v Machově.

O týden později (6. 5.) bude v sále ZUŠ přednášet violoncellista, pedagog na Pražské konzervatoři a AMU a člen tria Bergerettes Tomáš Strašil. Ten se zaměří na historii a současnost violoncella, jako jednoho z nejznámějších hudebních nástrojů.

Další týden ve čtvrtek 13. 5. přijede do Police nad Metují esejista, básník a filozof Jan Suk z Památníku Josefa Suka. Shoda jmen není náhodná: Jan Suk je vnukem hudebního skladatele Josefa Suka, který byl nejprve žákem a později kolegou Hanuše Wihana. Zároveň je i pravnukem hudebního skladatele Antonína Dvořáka… Přednáška pana Suka se nemůže týkat nikoho jiného než jeho dědečka. Navíc Jan Suk vydal v loňském roce v nakladatelství Academia po 85 letech životopis Josefa Suka.

Následující čtvrtek, 20. 5., budou v sále ZUŠ povídat historičky z Národního muzea Šárka Rámišová a Gabriela Havlůjová o spolkové činnost na přelomu 19. a 20. století. Skutečný impulz pro vznik a rozmach spolkového života a trávení volného času nastal v roce 1849, kdy byly spolky oficiálně povoleny. Tehdy začaly vznikat spolky pěvecké a hudební, vědecké a vzdělávací, muzejní, hasičské, emancipační, sportovní, tělovýchovné a mnohé další. Po svém návratu do Čech v roce 1888 se do spolkové činnosti aktivně zapojil i Hanuš Wihan. Přednáška umožní lépe pochopit životní osudy našeho slavného rodáka.

Matyášová_Helena_01_(c)_PetraHajska

Helena Matyášová, foto: Petra Hajská

Poslední přednáška se uskuteční ve čtvrtek 27. 5. opět v sále ZUŠ. Tentokrát se bude týkat přímo osoby Hanuše Wihana s názvem „Hanuš Wihan – král českých violoncellistů“ a přednese ji absolventka polické ZUŠ, violoncellistka Helena Matyášová. Její zájem o Hanuše Wihana je dlouhodobý a o violoncellistovi napsala svou bakalářskou práci a publikovala několik článků.

Všechny přednášky začnou v 19 hodin. Pokud situace ve společnosti neumožní pořádání vnitřních hromadných akcí, budeme vše vysílat živě do online prostoru na youtube kanálu Wihanův rok. Aktuální informace najdete na facebooku Muzea papírových modelů a spolku Apeiron.

Projekt Wihanův rok bude pokračovat 3. 6., kdy proběhne v Zeleném domečku vernisáž výstavy nazvané „Polický rodák Hanuš Wihan“. Výstava představí dokumenty z Wihanovi pozůstalosti a fotografie převážně z archivu Českého muzea hudby, Státního okresního archivu Náchod a soukromých sbírek. Těšit se můžete na Wihanovi soukromé fotografie z výletu na Hejšovinu nebo Kuks, jeho osobní poznámky k cestě po Švýcarsku, korespondenci s Bedřichem Smetanou nebo třeba unikátní fotografii Wihanovi manželky Dory Wihan-Weis…

Wihanovo kvarteto

Připomenutí odkazu Hanuše Wihana vyvrcholí v sobotu 12. 6. večer, kdy před rodným domem Hanuše Wihana v Kostelní ulici čp. 5 vystoupí Wihanovo kvarteto. Toto hudební uskupení vzniklo v roce 1985 jako kvartet studentů AMU a v roce 1989 si vzalo do názvu jméno Hanuše Wihana. Wihanovo kvarteto patří v současné době k nejuznávanějším interpretům vážné hudby v Evropě. Koncertovalo v mnoha státech po celém světě a je držitelem celé řady ocenění.

V Polici nad Metují zahrají skladby spojené s Českým kvartetem. Před rodným domem Hanuše Wihana zazní kvarteto Bedřicha Smetany „Z mého života“, dále „Americký kvartet“ Antonína Dvořáka a „Meditace na staročeský chorál Svatý Václave“ Josefa Suka.

Zároveň vyjde sborník textů k Wihanovu výročí, do kterého přispěli Eva Paulová a Dagmar Štefancová z Českého muzea hudby, Ludmila Peřinová z Mezinárodní společnosti Oskara Nedbala Tábor, Jan Suk, Tomáš Strašil a Pavel Frydrych. Sborník představí všechny členy Českého kvarteta, kteří se za 40 let trvání kvarteta stali jeho členy: Ottu Bergera, Jiřího Herolda, Karla Hoffmanna, Oskara Nedbala, Josefa Suka, Hanuše Wihana a Ladislava Zelenku. Můžeme s jistotou tvrdit, že co jméno, to persona par excellence historie české hudby.

V loňském roce Město Police nad Metují udělilo Hanuši Wihanovi in memoriam čestné občanství. Dne 12. června před začátkem koncertu bude certifikát o čestném občanství předán pravnučce sestry Hanuše Wihana Hedviky, paní Lence Průchové z Nymburka. Ta je nejbližším známým příbuzným violoncellisty.

Patronem projektu Wihanův rok je violoncellista, pedagog a člen tria Bergerettes, pan Tomáš Strašil.

Wihanův rok pořádá Muzeum papírových modelů a Město Police nad Metují. Projekt dále podporují: Národní muzeum, ZUŠ Police nad Metují, Myco Medica – vitální houby, Agentura pro rozvoj Broumovska, spolek Apeiron, Státní okresní archiv Náchod, Obec Slatina nad Úpou, Mezinárodní společnost Oskara Nedbala Tábor, Květinářství U Petry a Zelenina Suchomel.

Dobrovolné vstupné bude použito na údržbu hrobu Hanuše Wihana na Olšanských hřbitovech v Praze.

Josef Rauvolf: Jack KerouacPřednáška

Terasa před Muzeem papírových modelů

Čtvrtek 16. června

Začátek v 18 hodin

Americký spisovatel Jack Kerouac (původním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac) se narodil 12. března 1922 v Lowellu v USA. Stal se nejvýraznější a zpočátku i nejznámější postavou tzv. „beat generation“, tedy skupiny mladých spisovatelů, kteří v poválečném světě hledali nový výrazový prostor ve své tvorbě. Konec konců byl to právě on, kdo pojmenování „beat generation“ vymyslel. Jeho slavný román „Na cestě“ se stal doslova kultovním a dodnes je považován za bibli beat generation a hippies. V tomto a dalších jeho dílech se objevují postavy dnes známé z literárního světa: básníci a spisovatelé Allen Ginsberg, Gary Snyder, William Burroughs, Neal Cassady, Lawrence Ferlinghetti nebo Gregory Corso.Životní osud Jacka Kerouaca je rámován několika skutečnostmi: jeho křesťanskou vírou a snahou o proniknutí do buddhismu, nákloností k alkoholu, touhou k cestování a chutí k „bláznivým“ prožitkům, téměř závislostí na vlastní matce a samozřejmě horečnou tvorbou, která čítá 16 románů, několik povídek a mnoho dalších časopiseckých textů, předmluv nebo slov k vernisážím výtvarných výstav. A také dvě básnické sbírky… to vše v podstatě během dvou desítek let. K tomu je potřeba dodat, že minimálně druhou polovinu šedesátých let se potýkal se stále stupňující se závislostí na alkoholu. Kerouac nedokázal unést slávu, která po vydání románu „Na cestě“ přišla, stáhl se do ústraní a pil a pil…Ač se to na první pohled nemusí tak jevit, jsou všechna díla Jacka Kerouaca protknuta zvláštní melancholií, obsesí smrtí, pomíjivostí a zánikem. A přesto z nich sálá odhodlání se radovat a stejnou mírou je v nich zaznamenána i naděje a radost. „Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života… ti, kteří chtějí mít všechno – a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří,” píše Kerouac v románu „Na cestě“, který poprvé vyšel v roce 1957 a který je některými považován za nejjasnější výpověď o beatnické generaci. V tomto románu se objevuje i Kerouacův osudový přítel Neal Cassady. Ten totiž inspiroval Kerouaca k „životu na cestě“ a jeho čtyřicetistránkový dopis napsaný v jedné nepřerušované větě mu byl impulzem k nové spisovatelské formě – takzvanému spontánnímu psaní. Román „Na cestě“ tak Kerouac původně napsal jako proud vědomí a vzpomínek na putování po Americe bez interpunkce a odstavců.Publicista Josef Rauvolf se ve své překladatelské činnosti zaměřuje převážně na americké autory beat generation. Jeho „osudovým“ autorem je William Burroughs. K prvnímu českému vydání přeložil např. jeho romány „Feťák“, „Nahý oběd“, „Místo slepých cest“ nebo „Lístek, který explodoval“. Z Kerouacovi tvorby přeložil romány „Dharmoví tuláci“ a „Vize Codyho“ a výbor z dalších textů pod názvem „Dobrá bloncka“. Za překlad románu „Vize Codyho“ z angličtiny obdržel Cenu Josefa Jungmanna za rok 2011.Kromě toho má na svém kontě překlady knih Huberta Selbyho, Jr., Charlese Bukowskiho, Johna Clellona Holmese a mnoha dalších. Byl šéfredaktorem české mutace časopisu Rolling Stone, redaktorem časopisu Instinkt, publikoval v řadě dalších médií. Vydal monografii s názvem „Hledání Jaromíra Nohavici“.

0 komentářů

Apeiron z. s.

Zveřejněno Martina Váňová

  · 10. červen  · ČervenCo chystáme?

Nová Terasa 222

Nová Terasa 2022

I pro letošní rok připravil spolek Apeiron Novou Terasu. Tentokrát s letopočtem 2022 na konci. Načínáme druhou desítku let, kdy Terasa nabízí kulturní program. Za tu dobu se můžeme pochlubit třeba výstavami sítotisků Andy Warhola, obrazů profesora AVU Igora Korpaczewského, grafikami Karla Demela nebo Františka Hodonského či obrazů Jiřího Mědílka. V Zeleném domečku vystavovali i sochaři Petr Stibral nebo Paulina Skavová. Za celou řadu koncertů můžeme jmenovat Ivu Marešovou, Janu Šteflíčkovou, Jardu Svobodu, Pavla Čadka, kapely Epydemye či Tlupa tlap. Promítli jsme desítky filmů – od těch určených pro kina po tvorbu místních autorů. Na přednášky přijeli třeba pánové Jan Pirk, Jiří Grygar nebo fotbalový básník Antonín Panenka. Výčet těchto jmen není samozřejmě zdaleka celý… ale i pro nás platí věta Karla Čapka, kterou jsme si vetkli k názvu: „Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.“

A pro letošní rok jsme připravili několik dalších okamžiků do kaleidoskopu tvořícího práci spolku Apeiron.

V červnu…

Nová Terasa se v červnu připojila k Oslavám 10. narozenin Muzea papírových modelů a celý projekt začal ve čtvrtek 2. června vernisáží výstavy výtvarníka Adama Panáčka s názvem „Vílová“. Kresby a grafiky, jak napovídá samotný název výstavy, jsou inspirovány dávnými časy, kdy svět ještě obývaly víly a faunové. Výstavu jste mohli navštívit do neděle 26. června.

Ještě v červnu následovala přednáška překladatele Josefa Rauvolfa o Jacku Kerouacovi. Ten by v březnu letošního roku oslavil sté narozeniny, a tak jsme připravili připomenutí díla tohoto světově známého spisovatele, který se stal tváří hnutí beat generation. A kdo jiný by měl v Čechách o Kerouacovi mluvit než překladatel jeho díla? Přednáška byla obohacena o nahrávky a také čtení.

Dalším bodem Terasy byl v sobotu 25. června večer s promítáním filmu „Vůle Žít“, pod kterým jsou podepsaní žáci polické ZUŠ pod vedením pana učitele Vladimíra Berana. Film je dokumentem o holokaustu, tedy téma vůbec ne radostné, ale myslíme si, že je potřeba si historii připomínat. Věříme, že se tím snižuje možnost jejího zopakování.

Poslední akcí v červnu byla 30. června vernisáž výstavy fotografky Veroniky Peškové s názvem ,,Jehličí“. Pešková ve své tvorbě vychází z tradice české plenérové fotografie. Cílem jejího objektivu nejčastěji bývá město a civilizace, která nutně nemusí bát spojená s obytnými částmi světa, ale zasahuje i do volné přírody. Výstavu v Zeleném domečku ještě stále můžete navštívit.

Červenec

Prázdniny uvítáme ve společnosti skvělých hudebníků. Tedy, abychom byli přesní, dvou hudebnic a jednoho hudebníka. V sobotu 9. července večer se na Terase nejprve představí broumovská písničkářka Stinka, která hraje na akordeon. Na jednom z jejích koncertů jsme z hlediště slyšeli i tuto větu: „Bože, ta má hlas, že by byla slyšet i při uragánu!“ A po ní pak na pódium přijde Martina Trchová s Adamem Kubátem a vystoupí s cyklem písniček Zuzany Navarové. Martina Trchová (mj. se svou kapelou držitelka ceny Anděl) se tady přiznává nejen k lásce k tvorbě neopakovatelné zpěvačky, ale ke všem písním společně s Adamem Kubátem přidává i kus sebe sama. A oba dokáží posluchače doslova elektrizovat.

V sobotu 23. 7. všechno trochu odlehčíme. Na Terase se opět objeví němý film s klavírním doprovodem. I tentokrát zůstaneme věrni groteskám z dvacátých a třicátých let a letos se budeme bavit při sledování filmů Harolda Lloyda. Brýlatý herec s neodmyslitelným slamákem baví diváky v kinech už více jak jedno století.

A na červenec ještě připravujeme i přednášku o parašutistovi skupiny Silver A Jiřím Potůčkovi (krycím jménem Tolar). Ten je nedílně spojen s naším krajem, když se jistou dobu ukrýval na Končinách u Červeného Kostelce, kde na něj 30. června 1942 udělalo gestapo zátah. Zároveň chceme připomenout, že letos v květnu uplynulo 80 let od nejvýznamnějšího aktu domácího odboje za Druhé světové války – od atentátu na R. Heydricha, který provedla skupina Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Aktuální informace najdete na našem facebooku.

Srpen

Vzhledem ke zkušenostem se srpnovým počasím a večerním chladem, jsme se rozhodli, že srpnovou část Terasy zkrátíme. A tak na druhý měsíc prázdnin máme připravenu vernisáž výstavy náchodského malíře Michala Burgeta, která proběhne v Zeleném domečku 4. srpna. Michal Burget ve své tvorbě dokáže zkombinovat realistickou malbu se surreálními náměty a jeho tvorba je právem považována precizní, fantaskní a vtipnou.

A hned o dva dny později (v sobotu 6. srpna) přijede po roce do Police nad Metují na Terasu režisér Martin Mahdal. Původně jsme plánovali promítnutí jeho dokumentu o hladomoru na Ukrajině, ale vzhledem k tomu, že ve filmu se objevuje i varování před nebezpečností současného Ruska, ztratilo promítnutí celého filmu s ohledem na situaci na Ukrajině smysl. Proto jsme se rozhodli pro kombinovaný večer, kdy Martin Mahdal proloží ukázky z dokumentu mluveným slovem. Dokument původně produkovala Česká televize, aby po nějaké době přišla se zjištěním, že film je moc kontroverzní a v rámci dobrých vztahů v Ruskem není v zájmu veřejnoprávní televize podporovat film takového tématu. Zbytek produkce zajistil samotný režisér, ale doslova pár po jeho dokončení vpadla ruská armáda na území Ukrajiny. I přesto věříme, že večer s Martinem Mahdalem bude stát za to.

V rámci Nové Terasy 2022 se připravuje i streetartová intervence. Výtvarník Josef Kleiner svým dílem, které bude realizováno na veřejném místě, připomene patrně nejslavnějšího polického rodáka a nedaleko Wihanova rodného domu vznikne na fasádě malba, která zachytí podobu violoncellisty Wihana. O této výtvarné práci Vás budeme aktuálně informovat na našich sociálních sítích.

Nová Terasa 2022 je již v plném proudu. Za spolek Apeiron věříme, že jsme udrželi laťku kvality, kterou jsme v předcházejícím desetiletí nastavili. A stejně tak věříme, že připravený „mix“ akcí osloví širokou veřejnost a že se s čtenáři Polického měsíčníku, obyvateli města Police nad Metují a návštěvníky na Terase v létě letošního roku potkáme. A my začínáme pomalu pracovat na programu Nové Terasy 2023…

Novou Terasu 2022 pořádá spolek Apeiron ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Finančně projekt podporují Město Police nad Metují, MAS Stolové hory, firmy ELPOL Police a GLOR. Dále Novou Terasu podporují: Zelenina Suchomel, Květinářství U Petry, Pizzerie Janeba, Náchodský deník a zpravodajský portál nase.broumovsko.cz. Těšíme se na setkání. Na Terase 2022, před Muzeem papírových modelů nebo v Zeleném domečku. Zapište si do diáře

Potravinová sbírka pro Potravinovou banku Hradec Králové z.s.

Dovolte nám požádat Vás o pomoc. Zapojte se pod heslem Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno do naší vyhlášené potravinové sbírky pro Potravinovou banku Hradec Králové z.s. Připomeňme si odkaz sv. Martina, buďme laskaví, projevme soucit a podejme pomocnou ruku těm, kteří ji potřebují.

sbírka:
Jedná se o potravinovou sbírku pro samoživitelky a rodiny s dětmi v hmotné nouzi v našem kraji. Potraviny předáme Potravinové bance v Hradci Králové z.s.

Nejvíce jsou potřebné potraviny pro malé děti (dětské výživy ovocné i zeleninové příkrmy, dětské piškoty, sunar, kaše krupičky i jiné.)

Vítány jsou další trvanlivé potraviny například: konzervy, rýže, těstoviny, marmelády, polévky nebo sušené a instantní potraviny.


sběrné místo:
černý box u vchodu do Muzea papírových modelů (Tyršova 341, Police nad Metují)

nad 15 ks nabízíme odvoz

termín: 2. 11. -15. 11. 2020

každý den včetně víkendů od 8 do 12 hodin (v jiný čas prosíme o upozornění SMS zprávou)

Kontakt: Martina Frydrychová 737 583 144 nebo martina-frydrychova@seznam.cz

Potravinovou sbírku pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují a Muzea papírových modelů.

Karel Pfeifer: Filmy od širým nebem

KAREL PFEIFFER:

FILMY POD ŠIRÝM NEBEM

Sobota 8. srpna

od 20 hodin

Terasa před

Muzeem papírových modelů

Doyen polických filmařů je posledním, který představí své filmy na Terase v letošním roce.

Tvorba Karla Pfeiffera je u nás dostatečně známá, ale přesto je potřeba připomenout jeho filmy o skocích na lyžích. Pan Pfeiffer tento sport stále miluje, ač se postupem času u nás dostává na okraj zájmu.

Záběr z jednoho skokanského filmu K. Pfeiffera; foto: archiv autora

Na Terase uvidíte filmy z Police a o Polici a kromě tvorby pana Pfeiffera zhlédneme i krátké filmy ze Slavného a Broumovských stěn, jejichž autorem je pokračovatel rodové filmařské tradice, pravnuk Karla Pfeiffera Darek Husták.

Třetí filmový večer na Terase nabídne unikátní možnost srovnání pohledů na svět rozdílných generací. Ten pohled podepřený životní zkušeností a oproti tomu pohled mládí.

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Při nepříznivém počasí se promítání přesouvá do Zeleného domečku.

Jiří Horský / Cesta kolem světa za 21 dní

JIŘÍ HORSKÝ:

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 21 DNÍ

Čtvrtek 6. srpna

od 21 hodin

Terasa před

Muzeem papírových modelů

Přednáška horolezce a cestovatele Jiřího Horského. Co vše se dá stihnout za tři týdny? Willi Foggovi trvala cesta kolem světa 80 dní a díky ní vyhrál sázku. Jiří Horský to stihl za 21 dní, žádnou sázku nevyhrál, ale v Polici nad Metují nabídne ve virtuální rovině možnost projed se kolem planety společně s ním.

Během jednoho večera se můžete společně s ostatními projít po Asii, Austrálii, Americe a Evropě. Od mrakodrapů v Singapuru, přes operu v Sidney, Havajské ostrovy, Hollywood, Las Vegas po islandské gejzíry.

Během přednášky se dozvíte, kolik je potřeba dnes investovat do takovéto cesty, co vše smíte a nesmíte na různých místech planety dělat a kde bylo nejlíp a kde „teklo do bot“.

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Při nepříznivém počasí se přednáška přesouvá do Zeleného domečku.

Miroslav Šolc: Filmy pod širým nebem

MIROSLAV ŠOLC: FILMY POD ŠIRÝM NEBEM

Sobota 8. srpna

od 21 hodin

Terasa před

Muzeem papírových modelů

Promítání filmů známého polického filmaře. Miroslav Šolc připravil pro promítání na Terase několik svých krátkých filmů, a to nejen o Polici. I když Polici se nevyhýbá, a tak večer uvidíme dokument o Václavu Hybšovi nebo o polickém koupališti.

Uvidíme i filmy, které byly oceněny na soutěžích.

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Při nepříznivém počasí se promítání přesouvá do Zeleného domečku.

PETR GRUBER: SJEZDOVKA ZE SILNICE

PETR GRUBER: SJEZDOVKA ZE SILNICE

Vernisáž ve čtvrtek

30. července od 18 hodin

Výstava v Zeleném domečku

Otevřeno denně kromě pondělí 10-12 a 13-17 hodin

Malíř Petr Gruber patří k nejmladší výtvarné generaci v Čechách a na Moravě. A přesto se již zařadil mezi jména, o „kterých se ví“.

Jeho tvorba vychází z krajiny a jejího působení na člověka. Ale vše platí i opačně a Petr Gruber občas zkoumá, jak působí na krajinu a svět kolem sebe člověk. Tyto dvě polohy můžeme brát jako stěžejní, pro chápání jak jeho díla, tak pro pochopení motivů a námětů, které si autor vybírá.

Na druhou stranu jsou jeho výtvarní sdělení hluboce niterná a na první pohled vzdálená jakékoliv sebe-prezentaci. V tomto vymezeném prostoru (mezi světem vně a světem uvnitř) se autor pohybuje s nečekanou jistotou, která mnohé může překvapit.

Sochař Petr Stibral o něm řekl: „Zatím všechno, co jsem od něj viděl, bych si hned koupil. Nevím, jak to dělá, ale je skvělý!“

Skutečností je, že Petr Gruber dokáže ve svých obrazech zachytit onu prapodstatu světa, elementární části přírody, které jsou důvěrně známé každému z nás. Tím se jeho obrazy dotýkají vědomí a podvědomí diváka a z toho pramení okouzlení, které charakterizoval Petr Stibral. Přestože většinou návštěvník výstavy dané místo nikdy neviděl, přesto má pocit, že je známé a může na něj vykouknout hned za první zatáčkou cestou k domovu…

K výstavě vyšel katalog, který finančně podpořila firma GLOR Police nad Metují.

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Dvojkoncert / Jana Šteflíčková / Tlupa Tlap

JANA ŠTEFLÍČKOVÁ

TLUPA TLAP

Sobota 25. července

od 19 hodin

Koncert na Terase před Muzeem papírových modelů

Terasa letos slaví už desátý ročník. A k této příležitosti jsme se rozhodli, že na koncert pozveme naše kamarády, kteří už na „Terase“ hráli a zpívali.

Jana Šteflíčková zpěvačka a herečka Divadla Ypsilon koncertovala na Terase v roce 2013. Kapela Tlupa tlap o rok později…

Jana Šteflíčková patří mezi známé postavy české folkové scény, i když sama sebe za folkařku nepovažuje. Ve své hudební tvorbě se nebojí využít tradic lidové hudby, etnických nápadů, ale třeba i jazzu nebo blues.

A samozřejmě se nebojí ani legrace a dokáže si ji udělat i sama ze sebe.

Na svých webových stránkách má i tento text: „Jana Šteflíčková je pražská písničkářka a herečka Studia Ypsilon neomezená hudebními žánry. Posluchače potěší její bezprostřední komunikace s diváky, její hravost, spontánnost, a osobitá, netradiční hra na kytaru. Má bohaté zkušenosti s hraním po klubech a festivalech všech žánrů, od punku po jazz….  Ráda se inspiruje na cestách, ráda improvizuje, takže její koncerty jsou otevřeným, stále se vyvíjejícím tvarem…“ V roce 2006 obdržela písničkářské ocenění festivalu Zahrada, v roce 2010 a 2016 obdržela ocenění Taisawards v kategorii zpěvačka, žánrově se ještě více otevírá – ve stejné roce vystupuje jako support Johna Mayalla a začíná více vystupovat po klubech u nás, příležitostně i v zahraničí.

Jana Šteflíčková

V roce 2012 vydává své první autorské cd, natočené ve vlastní produkci s názvem Jana Šteflíčková.

V roce 2015 produkuje album Letná, které vychází ve vydavatelství Galén.

Tlupa tlap je folkrocková kapela z Pilníkova. Neodolám a odcituji z jejich webu (www.tlupatlap.cz): „Proč TLUPA TLAP? Tak TLUPA nejspíš pro naše přesvědčení, že sedmičlenná kapela je natolik početná, že už si tak může beze studu klidně říkat. Navíc se považujeme primárně za primáty, kteří jsou schopni scházeti se i mimo jakoukoliv hudbu.

No a TLAP? To by se dalo nejspíš vysvětlit naší, možná až dětinskou, radostí z toho, že máme všichni – ještě stále – všechny ruce (14 ks.) ověnčené – ještě stále- plným počtem prstů (70 ks.). A vlastně taky proto, že při vyslovení to zní celkem rytmicky, a dá se to zahrát třeba i na buben, a to bez jakéhokoliv hudebního vzdělání.

Tato citace naprosto koresponduje s tím, co Tlupa tlap nabízí: kvalitní hudbu, občas věci k zamyšlení, gejzír humoru a k tomu ještě přidaná hodnota laskavých slov – nejen v textech písní. A k tomu nadsázku a nadhled, který nutně musí mít lidé z podkrkonoší, aby vůbec mohli v podhůří přežít.

Přes četné úspěchy skupiny – jmenujme např. vítězství celostátní Porty v Plzni (2000), vítězství festivalu humoru v Olomouci, opakovaná vítězství na celostátním festivale v Mohelnici či natáčení dvou pořadů pro Českou televizi si skupina stále drží svou tvář a hrdě sází na své neotřelé obraty v textech, a na netradiční hudební aranže svých písní. V roce 2017 vydala kapela zatím poslední album s názvem „Skladem“.

Tlupa tlap

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Antonín Panenka

ANTONÍN PANENKA: FOTBAL JEDNA BÁSEŇ

Čtvrtek 16. července

od 19 hodin

Terasa před

Muzeem papírových modelů

Když se budete mezi lidmi v České republice ptát na jméno nejznámějšího fotbalisty naší historie, jen málokdo si nevzpomene na jméno legendárního záložníka Antonína Panenky. A pokud budeme přemýšlet o nejslavnější penaltě naší historie je odpověď jediná možná: slavný vršovický dloubák z finálového rozstřelu v Bělehradě v roce 1976. Fotbalový básník Antonín Panenka je celoživotně spjat s Bohemians Praha, ale pět sezón „kopal“ i za Rapid Vídeň. V součtu československé a rakouské ligy je autorem 139 ligových gólů a k tomu přidal dalších 17 gólů v reprezentaci.

Vršovický dloubák, Bělehrad, 20. 6. 1976

Foto: archiv A. Panenky

Je mistrem Evropy z roku 1976 a bronzovým z Mistrovství Evropy 1980.

Jeho nejslavnější okamžik přišel 20. června 1976, kdy se jako poslední z československých fotbalistů rozeběhl k pokutovému kopu ve finále Mistrovství Evropy v Bělehradu a k absolutnímu překvapení všech na stadionu „dloubl“ svou legendární penaltu do středu brány. „Vršovický dloubák“ se stal fenoménem a do dnešních dní ho opakují fotbalisté na celém světě, včetně těch nejznámějších jmen (Z. Zidane, F. Totti aj,). Sám o slavné penaltě říká: „Už asi dva měsíce před mistrovstvím jsem se rozhodl, že když budu kopat penaltu, pošlu míč doprostřed branky. Ivo [Viktor] mě zrazoval. Vyhrožoval, že mi nedá míč od pokoje, jestli to zvorám. Ale po finále mi sám odemkl dveře.“ A ještě dodává: „Vždycky jsme se snažil hrát pro diváky, aby si ze zápasu odnesli nějaký zážitek. Aby si měli v hospodě u pivo o čem povídat. A abych z toho měl dobrý pocit i já. Myslím, že se mi to dařilo.“

Antonín Panenka, foto: archiv A. Panenky

V rámci Nové Terasy 2020 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Za nepříznivého počasí se přednáška přesouvá na sál Pellyho domů.