By apeiron

Rytíř Řádu umění a literatury vystavuje v Polici nad Metují

Vystavoval od Norimberka přes řadu zemí v Evropě, Asii, Jižní Americe a Africe i v mnoha městech u nás. Poslední z více jak 200 samostatných výstav českého grafika Karta Demela probíhá do konce září v Zeleném domečku v Polici nad Metují pod hlavičkou spolku Apeiron.

Jak se podařilo uspořádat výstavu šestnácti grafik nositele francouzského Řádu umění a literatury v malém městečku na konci světa? Učitel ZUŠ Jaroslav Soumar k tomu říká: „Před několika lety při návštěvě v rámci projektu ‚Jiná mapa‘ navštívila kurátorka výstavy Alena Laufrová, tajemnice Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož je členem i pan Demel, polického pana Samka. I když u nás mnozí nevíme, i on je světově uznávaným grafikem a vystavuje po celém světě. Od té doby se datuje spolupráce Aleny Laufrové, potažmo sdružení Hollar, s polickým Apeironem.“

A dodává: „Výstava Karla Demela je výsledek práce Apeironu, rozhledu hlavních organizátorů výstavy Pavla Frydrycha a Martiny Váňové přes uměleckou tvorbu, přátel i kamarádů. Určitě se běžně nestává, že by lidé Demelova formátu byli ochotni vystavovat v nějakém malém městečku.“

Výstavu zahájil ve čtvrtek 6. září Pavel Frydrych s místostarostou Jiřím Škopem za účasti ředitele ZUŠ Lubora Bořka s manželkou a učitelů zejména výtvarného odboru. Přišla i řada hostů a zájemců o umění vůbec, protože příležitostí vidět tak hodnotné dílo významného autora není v našem regionu mnoho.

Zdůraznil to ve svém krátkém vystoupení také Jiří Škop: „Akce Centra kultury a vzdělávání Pellyho domů jsou zaměřeny víc na širší populaci. Je proto úžasné, že se lidem kolem Pavla Frydrycha daří do Police přivádět takové skvosty, jako grafika Karla Demela. Za to jim patří veliký dík, a pokud budu mít možnost, i po volbách je vždy rád podpořím.“

Jak už je na vernisážích spolku Apeiron v Zeleném domečku zvykem, otevření výstavy bylo i uměleckým zážitkem. Slovem je doprovodily polické ochotnické herečky Hana Klapkovská a Ivana Richterová a učitelé ZUŠ v Polici, mladí manželé Žaneta a Jakub Kolářovi zhudebněnými francouzskými šansony na housle a vibrafon.

Výstavou Karla Demela končí spolek Apeiron obdivuhodnou sérii výstav letošní Nové Terasy, které se zájmem navštěvovali zájemci o nadstandardní umělecká díla z Police i turisté, kteří zavítali do blízkého Muzea papírových modelů. Od října pokračují výstavy a další akce v Zeleném domečku díly tvůrců z našeho regionu.

další fotografie: http://nase.broumovsko.cz/ostatni-kultura/rytir-radu-umeni-a-literatury-vystavuje-v-polici-nad-metuji.html

Charlie Chaplin s živým hudebním doprovodem v Polici nad Metují

Poslední víkend před prázdninami nabídne v Polici nad Metují příjemný kulturní večer. Nejprve v rámci Busking tour vystoupí na náměstí Police Symphopny Orchestra a poté před Muzeem papírových modelů proběhne promítání pod širým nebem. Na pořadu budou grotesky Charlie Chaplina se živým hudebním doprovodem.

Konec školního roku neznamená jen ukončení školní docházky a začátek prázdnin, ale v mnoha případech i start letních kulturních programů. V Broumově začíná hlavní část koncertů vážné hudby „Za poklady Broumovska“ a v Polici nad Metují zase kulturní letní projekt „Nová Terasa“.

V rámci „Busking tour“ vystoupí 29. června od 20:30 v Polici nad Metují s koncertem Police Symphony Orchestra (PSO). Koncert je naplánován v návaznosti na zahájení festivalu “Za poklady Broumovska”, které proběhne od 18 hodin.

„Vše je naplánováno tak, aby lidé mohli pohodlně přejet z Broumova do Police na koncert PSO a vše si užít.” A hned po skončení koncertu, začne před Muzeem papírových modelů promítání krátkých filmů krále grotesek, Charlie Chaplina, které bude doplněno o živý hudební doprovod. O ten se postará učitel z polické ZUŠ, klavírista Pavel Čapek,” uvedla Petra Soukupová z PSO.

V letošním roce uplyne 125 let od první veřejné filmové produkce, která proběhla v Edisonově studiu. Toto výročí si promítnutím krátkých filmů nejznámějšího herce, scénáristy a režiséra němé éry připomenou diváci v Polici nad Metují v rámci „Nové Terasy 2019“.

„Když jsme zjistili, že plánujeme na stejný termín akci,“ řekl Lukáš Kollert ze spolku Apeiron, „tak jsme přemýšleli co s tím. A nakonec jsme se namísto přesunutí termínu jedné nebo druhé akce rozhodli jednu plynule navázat na druhou. Takže od pouličního turné PSO k Charlie Chaplinovi to bude v Polici v sobotu 29. června pár minut klidné chůze, asi 300 metrů. Věříme, že spojení obou akcí lidé ocení a my díky tomu můžeme nabídnout možnost příjemně stráveného podvečera a večera.“

Koncert pořádá Police Symphony Orchestra v rámci svého pouličního turné po Čechách.

Promítání pořádá spolek Apeiron v rámci Nové Terasy ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a podporou Města Police nad Metují. Na promítání je vstupné dobrovolné.

Zavěšená socha nazvaná Klenot ozdobí veřejný prostor v Polici nad Metují

Police nad Metují se může pochlubit další nabídkou výtvarného umění. Veronika Psotková instalovala na Nové Terase zavěšenou sochu Klenot I. Jde o první sochu z plánovaného cyklu a Police nad Metují se tak postavila po bok dalších českých měst, kde autorka některou ze svých zavěšených soch vystavovala.

V polovině června se Police nad Metují ozdobila Klenotem… a ne ledajakým. Klenotem, který vznikl v ateliéru sochařky Veroniky Psotkové a který bude zdobit vstup do Muzea papírových modelů.

Klenot I je první zavěšená socha ze zamýšleného cyklu Klenoty. Ty vznikají pod dojmem cvičení jógy a pracují hned s několika kontrasty, jak řekl na vernisáži Pavel Frydrych ze spolku Apeiron.

„Ač se polohy jogínů zdají nepřirozené, jsou ve své podstatě pohodlné. To je první kontrast. A druhým je samotná socha – Klenot vytvořený z pletiva, z drátů, který zabírá jasně definovaný prostor, ale na druhé straně nechává světlo, aby jím volně procházelo.“ Právě efekt procházejícího světla jakoby ještě násobí „vznášení se“ sochy v prostoru.

Autorka, Veronika Psotková, je etablovanou sochařkou na české výtvarné scéně. Na začátku milénia vystudovala Pedagogická fakulta UP v Olomouci, aby posléze pokračovala ve studiu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v Ateliéru sochařství I. Měla několik samostatných výstav – např. v Domě umění v Opavě, v Novoměstské radnici nebo Galerii DOX v Praze, ale také třeba v Härjedalens kulturcentrum ve Švédsku. Zúčastnila se mnoha kolektivních výstav v Čechách, Bělorusku, Německu, Švédsku nebo Itálii. A její instalace zavěšených soch zdobily či zdobí Litvínov, Prahu, Liberec, Brno, Opavu nebo Trutnov.

„Moje drátěné sochy jsou tak trochu kresbou, kresbou, která se nakonec přetransformovala do plastiky. Ale důležitá je jejich vzdušnost, možnost průniku světla skrz sochu,“ řekla autorka na vernisáži v Zeleném domečku v Polici nad Metují.

Výstavu pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují, ve spolupráci s Muzeem papírových modelů. Instalaci si v Polici nad Metují můžete prohlédnout do konce září.

Korespondáž A+K (Praha – New York, New York – Praha)

Výstava koláží–dopisů zaznamenávajících prožívání konkrétních dnů

Na začátku přátelství Aleny Laufrové a Kateřiny Kyselicy byla spolupráce při organizování dvou recipročních výstav současné české a americké grafiky v Praze a New Yorku. Po více než roční přípravě, která probíhala emailem a telefonováním přes Skype, se obě výtvarnice osobně setkaly v New Yorku v rámci zahájení výstavy české grafiky v Českém centru. Poznaly, že jsou podobně naladěny i že jejich pohled na život je v mnohém totožný. Poté, co Alena Kateřině v New Yorku zanechala s poděkováním jednu na místě pro ni vytvořenou koláž, napadlo je, že se inspirují výstavou s názvem „Jiří Kolář a Beatrice Bizot – Korespondáž“, která rok předtím proběhla v Praze.

Alena s Kateřinou začaly svoji vlastní „korespondáž“ s výměnou koláží – dopisů každý týden po dobu dvou let. Mezi Prahou a New Yorkem putovaly pravidelně úhledné balíčky komorního formátu. Koláže jsou z rubové strany zároveň dopisy, informují o náladách, nápadech, zážitcích autorek. Jsou to jakési kompoziční etudy, legrácky, hry s papírovým materiálem, kombinací písma, reprodukcí, linek, tvarů, struktur i barev. Samozřejmě i náhoda se stávala pro tvorbu vítaným odrazovým můstkem. Týdně si autorky posílaly jednu až tři koláže současně, podle stavu invence a chuti.

Na výstavě je tak prezentováno přes 200 koláží, pravidelných „cvičení“, která se pro autorky staly potřebou, inspirativním výtvarným počinem, záznamem proběhlého týdne, tak trochu deníkem a zastavením času.

Co pro autorky projekt Korespondáž A + K znamenal?

Alena Laufrová:

Pravidelně dávat a dostávat. Sdílet a sdělovat. Tvořit a přemýšlet. Radovat se ze vzájemného výtvarného i písemného kontaktu s blízkou bytostí. Na malém formátu pracovat s papírem, pokoušet se vyjádřit momentální rozpoložení… Uvědomila jsem si, nakolik mne zajímá struktura papíru, zvláště kartonu, jeho narušování, drásání. To mne později přivedlo k větším kompozicím z kartonových proužků. Korespondáž byla pro mne radostnou hrou, zkoušením, hledáním. Báječným způsobem komunikace přes oceán.

Kateřina Kyselica:

Pro mě byla zajímavá určitá lehkost tohoto projektu daná tím, že jsem tvořila, tedy vizuálně komunikovala s osobou, která je mi velmi blízká a zároveň podobně výtvarně naladěná. V době, kdy prezentace formou výstavy je nejen přirozeným vyústěním, ale často či zpravidla také cílem tvůrčího procesu, je mi korespondenční projekt hrou a potěšením. To, zda budou koláže vystaveny, bylo během daných dvou let druhotné. Autocenzura, kterou automaticky zapínám při hodnocení svých prací, byla potlačena do pozadí. Šlo totiž o záznam určité etapy a o komunikaci, viditelnou a příjemnou na dotyk. Na druhé straně byl pro mě projekt systematickým tvůrčím cvičením a pobídkou k tvůrčímu hledání.

Alena Laufrová (nar. 1952 v Praze) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér užitkové a ilustrační grafiky u prof. Zdeňka Sklenáře. Věnuje se volné grafice, v posledních letech převážně kombinovanému slepotisku, pastelu a kresbě, nyní především práci s papírem

Její tvorba byla prezentována na více než 30 samostatných výstavách v České republice i v zahraničí (Praha, Pardubice, Brno, Olomouc, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Mariánské lázně, Varšava, Káhira, Londýn, atd.), zúčastnila se mnoha mezinárodních výstav (Interart Poznaň, Polsko, International Mail Art Granada, Španělsko, Mezinárodní exlibris – Kongres, Německo, Los Angeles, USA, Inter-Kontakt-Grafik, Vilnius, Polsko apod.)

Práce Aleny Laufrové byly několikrát oceněny (2003 – cena Spolku sběratelů a přátel exlibris na Festivalu komorní grafiky, 2004 – cena za hlubotisk, Grafika roku, Praha a cena za komorní grafiku, Grafika roku, Praha, 2009 – čestné uznání za komorní grafiku, Grafika roku, Praha) a jsou zastoupena ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze, v Národní galerii, Praha, v Ermitáži, Leningrad, v National Muzeum ve Washingtonu apod. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR

Kateřina Kyselica (nar. 1973 v Karviné, žije v New Yorku) vystudovala vysokou školu uměleckou ve státě Virginie v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku. Věnuje se zejména práci na papíře – kombinované technice, koláži, volné grafice, a autorské knize. Její tvorba byla prezentována na samostatných a skupinových výstavách v International Print Center New York, Center for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New Yorku, dále v Paříži, Londýně a v Galerii Hollar v Praze, a je zastoupena v soukromých sbírkách. Jako nezávislá kurátorka prezentuje volnou grafiku v kontextu současného umění. Založila umělecký časopis Celebrating Print zaměřený na volnou grafiku ve Střední a Východní Evropě, který vede jako šéfredaktorka.

Nová Terasa 2019

V Polici nad Metují připravili přitažlivou kulturní nabídku na léto

V rámci Nové terasy 2019 se v Polici nad Metují představí několik výrazných umělců. S přednáškou přijede režisér Igor Chaun, vystavovat bude humorista Jiří Slíva a v půlce prázdnin zahraje frontman kapely Traband, Jarda Svoboda. Promítnou se i grotesky Charlieho Chaplina s živým hudebním doprovodem.

„Terasa“ zahájí sezónu 2019 ve čtvrtek 23. května od 18:00 vernisáží výstavy dopisů-koláží Korespondáž A+K. Dvě výtvarnice, Alena Laufrová z Prahy a Kateřina Kyselica z New Yorku, si dva roky posílaly na této trase dopisy-koláže, které budou vystavovat v Zeleném domečku vedle Muzea papírových modelů (Tyršova 345, Police nad Metují).

Sebejistá a nečekaná výstava se 18. června odehraje na terase před Muzeem papírových modelů. Veronika Psotková provede instalaci své zavěšené sochy z cyklu Klenoty. V rámci vernisáže proběhne projekce a přednáška o autorčině tvorbě.

V Zeleném domečku potom dopisy-koláže vystřídá hyperrealistická malba Jana Petrova. Vystaví obrazy z cyklu Sedm, které doplní kresbami. „Sedm“ je jeho diplomová práce z roku 2011. Výstava začne 27. června.

Od 1. srpna se výstavní prostor v Zeleném domečku rozveselí výstavou Humor v grafice známého grafika, člena sdružení Hollar, Jiřího Slívy. Výtvarník oceněný mnoha cenami, nebo třeba spolupracovník legendárního časopisu Dikobraz. Výstava potrvá do 1. září.

Ale Nová Terasa 2019 není jen o výtvarných výstavách. 

Promítání filmů pod širým nebem začne hned 29. června od 21:30 groteskami Charlieho Chaplina s živým hudebním doprovodem, o který se postará učitel polické ZUŠ Pavel Čapek. O tři týdny později, večer 20. července od 21:00 zavzpomíná Terasa na polického horolezce, fotografa a filmaře Miroslava Šmída

Sérii tří promítání zakončí 10. srpna od 21:00 finský životopisný film Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Film získal na festivalu v Cannes cenu v sekci Un Certain Regard.

V polovině prázdnin (27. července) roztáhne svá pomyslná křídla nad Terasou hudební múza Euterpré. V Polici nad Metují vystoupí se svým sólovým projektem frontman legendární kapely Traband Jarda Svoboda se svým harmoniem. Tento hudební nástroj, který zní trochu jako varhany i jako tahací harmonika, charakterizoval Jarda Svoboda větou: „Mezi kostelem a hospodou.“ 

Na srpen jsou pro návštěvníky terasy připraveny dvě přednášky. Tou první bude 8. srpna přednáška Igora Chauna. Známý režisér a hledač duchovních pravd ve své přednášce promluví o práci režiséra a její prolínání se do duchovna. Zároveň při tom promítne něco ze své režijní a dokumentární tvorby.

A na úplný závěr Terasy se v Zeleném domečku představí nejsvéráznější malířka na české výtvarné scéně. Vendula Chalánková přiveze do police vtip a nadhled.  Součástí její přednášky budou i ukázky z kreslených písniček, které pro Českou televizi animovala právě V. Chalánková.

Další informace najdete na facebooku spolku Apeiron. 

Novou Terasu 2019 pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují.

Novou Terasu dále podporují: Květinářství U Petry, Zelenina Suchomel, Vinotéka Sodomková, Restaurace Sokolovna, Kavárna K(r)afárna, Pizzerie Janeba, SČUG Hollar, SDH Velká Ledhuje, Martin Cibulka, Muzeum papírových modelů, Planeta ryb a Naše Broumovsko.

Faun na břehu Tiberu

 

 

Michaela „Ela“ Bodnárová: Faun na břehu Tiberu
Police nad Metují, Zelený domeček
7. 9. – 1. 10. 2017

Výstava „Faun na břehu Tiberu“ zavádí návštěvníka do světa nečekaných setkání, který vznikl pod štětcem mladé slovenské malířky. Ač její název odkazuje k antickému Římu, není na plátnech antika fyzicky přítomna. Ale neznamená to, že by název výstavy byl „vycucán z prstu“ – Michaela Bodnárová totiž pracuje s nadčasovými tématy. Tedy i s těmi, které přetrvávají od antických dob.
V kontrastu k barevnosti květin nabízí místy až šedivost zástavby, tedy jakéhosi záhonu květin civilizace, která – zdá se – vzdala jakoukoliv snahu o barevnost. Ovšem síla lidské tváře, možná trpící, možná jen překvapeně sledující svět „dole“, dává tušit, že nejen autorka s tímto stavem nesouhlasí. Ony tváře na pozadí městské zástavby, či civilizace, mohou být persefonikací lidstva jako takového. Stejně jako Faun z názvu výstavy může odkazovat k přírodě, k odcizení člověka od přírody, ale i k touze po návratu k ní. Čistá příroda, čistá fauna, je zastoupena vířivou barevností květů. Expozice se jakoby stále pohybuje v začarovaném kruhu kontrastů. Podobně jako se civilizace či společnost pohybuje mezi nutností chránit a bránit přírodu na straně jedné a na straně druhé potřebou z přírody čerpat hmotné prostředky nezbytně nutné k přežití. Je to takové hledání kompromisu. Výsledná rovnice sice při zběžném pohledu z dálky může vypadat chaoticky, ale přesto je pevně uspořádána a tvoří jakousi nosnou konstrukci, na kterou je teprve nabalen svět ve své poznatelnosti, jak ho vnímáme.
Výtvarnice a kurátorka Barbara Lamoot o Michaele Bodnárové napsala, že „se suverénní silou napříč věky konfrontuje nejděsivější stíny vnitřních světů společného vědomí lidské společnosti s touhou po laskavém a šťastném světě. V jejich dílech se závažnost budoucích těžkých rozhodnutí dívá přes řeku času do tváře pravdě minulosti. Malířka nám beze strachu podává zprávy o temném lese uvnitř každého z nás.“ Ve své poslední tvorbě se začíná odprošťovat od čistoty barev a její paleta stále více objevují šedivá zákoutí měst, které nasvěcuje světlo jakoby přes vrstvu prachu. Autorka ovšem v oné imaginární vrstvě prachu dokáže najít stopy člověka – aniž by to nutně musely být stopy Neila Armstronga – které srovnává se skutečnými stopami nalezenými v reálném světě.
Kromě klasických obrazů malovaných olejem začíná používat enkaustiku. Nově objevená technika jí umožňuje více pracovat s abstraktním motivem. I přesto zůstávají tato díla naprosto konkrétní reakcí nejen na svět kolem, ale i na svět Michaely Bodnárové.
Michaela Bodnárová studovala na Akadémii umení v Banskej Bystrici v Ateliéri súčasnej maľby u akademického malíře Františka Hodonského. Absolvovala studijní stáž na Fakultě umění Ostravské univerzity u Daniela Balabána a Františka Kowolowského. Vystavovala na mnoha místech na Slovensku, Maďarsku, v České republice a v loňském roce se zúčastnila Salónu v Paříži. Její obrazy lze najít v soukromých sbírkách v Portugalsku, Švýcarsku, Francii, Kanadě, České republice a na Slovensku.
Pavel Frydrych, Apeiron z. s._MG_4100 _MG_4102 01 Rikard G. Veto, a galéria művészeti vezetője, Kutak Adrienn keramikusművész és Michaela Holotová-Bodnárová festőművész ??????????????????????????????? 10.Lupene z jabloni olej na platne 40x40cm 11.Lupene z jabloni olej na platne 40x40cm 12.Kvitnuca eroticka krajina olej na platne 130x180cm 2014

nova_terasa_bodnarova_final

Přednáška o běhu přes největší pískoviště světa

120753-top_foto1-lw984

V lednu a únoru se na stolové hoře Ostaš poblíž Police nad Metují konají zajímavé přednášky, které představí regionální i zahraniční krajinu. V pátek 15. ledna se konala beseda s Jiřím Horským z Prahy, který uběhl Sahara marathon 2015.

Navzdory mrazu a počínajícímu sněžení se v Hospůdce U Malíků mohli návštěvníci přesunout do vedrem rozpálené Sahary. V rámci cyklu promítání a přednášek se na Ostaši představil dobrodruh, cestovatel, horolezec a v neposlední řadě i sportovec Jiří Horský.

Díky jeho promítání a komentáři mohli být diváci konfrontováni jak se saharským pískem, tak s vedrem na padnutí. Neopakovatelné záběry na běžce uprostřed „největšího pískoviště světa“ se vryly do paměti snad všech, kteří je viděli. A všichni museli smeknout před odvahou a silou těch téměř dvou stovek maratonců, kteří se postavili v loňském roce na start.

V jakoby přidané hodnotě k samotnému extrémnímu závodu ukázal Jiří Horský i odvrácenou stranu světa. Běh se konal v místech, kde Alžírsko zřídilo několik utečeneckých táborů pro obyvatele okupované Západní Sahary. Životní podmínky, pro Středoevropana téměř nepochopitelné, a podle všeho i nuda k uzoufání jsou typickým obrázkem života utečenců.

Po skončení promítání „Sahary“ a po zodpovězení řady dotazů ještě Jiří Horský promítl výběr ze svého putování po Laosu, které uskutečnil v rámci několikaměsíční cesty po Indočíně před čtyřmi lety. Stejně snadno jako se diváci ponořili do písku Sahary, se proplétali úzkými uličkami asijských měst, aby všechny nakonec překvapila realita v podobě asi deseti centimetrů čerstvě napadlého sněhu.

Lukáš Cinkanič – 377

13006723_662860307186397_6141664062547898931_n
Zelený domeček, Police nad Metují
8. 4. – 29. 4. 2016

V expozici v Zeleném domečku v Polici nad Metují představuje svou aktuální tvorbu výtvarník Lukáš Cinkanič. Polický rodák, v současné době žijící a studující v Hořicích v Pokrkonoší, je představitelem nejmladší výtvarné generace. V Hořicích studuje Užitnou malbu v ateliéru profesorky Michaely Jezberové na místí kamenosochařské škole.
Expozice výstavy nabízí dvě technické polohy výtvarného rukopisu Lukáše Cinkaniče. V obrazech často pracuje s citací témat barokních andělíčků – ať už jsou roztržitě něžní, či nepřítomně „jiní“ a přesto víc jsoucí, než reálné bytosti světa. Autor si dovolil odlehčit těžké barokní téma třeba vpasováním autoportrétu nebo andílkovou grimasou, nutící návštěvníka k úsměvu. K tomu dále nabízí naprosto civilní témata: stříhání vlasů, zátiší nebo portréty. A tato civilní témata jsou nosným prvkem expozice: dokončují nedopovězenou větu, kterou k návštěvníkovi promlouvají andílci. Dokončují výtvarné sdělení autora. Tedy sdělení jednoho z nejmladší výtvarné generace. Té generace, které je často vyčítán čas strávený u počítače a která vyrůstá od malička v těsném sousedství moderních technologií. A ke cti autora lze říct, že nemá strach ukázat návštěvníkům svůj subjektivní pohled na svět.
Druhou představovanou polohou jsou grafiky, většinou vzniklé v posledních šesti měsíců. V nich pracuje autor výhradně s civilními náměty. Mnohdy až s náměty, o nichž by se dalo říct, že jsou banální. Ale i ten nejbanálnější námět se v zorném úhlu pohledu výtvarníka Lukáše Cinkaniče mění v umělecký artefakt s jasným a čitelným sdělením. Ať už budeme uvažovat o hale nádraží, pohledu do schodišťové šachty nebo portrétu bezdomovce. Grafiky, často ve velkých formátech, doplňují celou expozici v jednolitou komplexnost pohledu mladého výtvarníka. A vzhledem k tomu, že celá instalace výstavy je jeho prací, je čistota autorského sdělení vlastně nedotknutá jinou rukou či jinou myšlenkou.
Z celé expozice lze číst trochu nerozvážnosti, ale na druhou stranu i odvahy. Koktejl těchto dvou poloh vlastně charakterizuje mládí všeobecně a v tomto pohledu je výsledná expozice nadčasová. Její aktuálnost ale podtrhuje skutečnost, že ač se andílek líbivě usmívá, nebo schodiště zůstává opuštěné, oboje je naplněno napětím ústícím ve sdělení, že existuje pouze jeden svět. Jeden svět, ve kterém žijí všechny generace a všechny se navzájem setkávají a jejich životy jsou často propletené. Stejně jako malby a grafiky v expozici výstavy 377 nakonec vytvářejí komplexní reálný svět. A z této reality pak vyvstává výtvarné dílo Lukáše Cinkaniče, které tak trochu Holanovsky předhodil návštěvníkům, aby je „to všechno“ nechal přežvýkat a posoudit už samotné.
Výstavu podpořili: Město Police nad Metují, Muzeum papírových modelů, Zelenina Suchomel, Vinotéka Sodomková, Květinářství U Petry, BB kavárna a spolek Apeiron. Speciální poděkování: Martin Cibulka, Kapitol a. s.

12963581_662860320519729_4459515744991876431_n13012889_662860433853051_4542488289846311915_n