V Polici nad Metují si v Zeleném domečku připomínají výstavou fotografií známého horolezce Miroslava Šmída. Od jeho tragického úmrtí uplyne na podzim letošního roku pětadvacet let. Unikátem výstavy je Šmídův autoportrét, který vznikl ráno 11. září 1993, pár hodin před jeho smrtí.

V Polici nad Metují v Zeleném domečku připomínají výstavou fotografií život horolezce, fotografa, cestovatele a spisovatele Miroslava Šmída, od jehož úmrtí uplyne v letošním roce 25 let. Samotnou vernisáž uvedli členové Polické gardy ostrostřelecké, kteří čestnou salvou uctili památku svého člena.

V expozici výstavy, kterou připravilo Muzeum papírových modelů ve spolupráci se spolkem Apeiron a podporou Města Police nad Metují, je vystaven průřez fotografickou tvorbou Miroslava Šmída. V hlavní roli jsou samozřejmě hory, které už po staletí lákají dobrodruhy svou tajemnou krásou.

Výstavu lze vnímat z několika úhlů pohledu. Je možné se na ni dívat jako na záznam krásy světa hor, kam není dovoleno vstoupit každému. V tomto kontextu se nabízí i možnost sledování posunu civilizace směrem k horám. Pod jednou z fotografií je text psaný autorovou rukou, ve kterém popisuje život v základním táboře pod Mount Everestem. Tehdy musela hromada nosičů vynosit pod nejvyšší horu světa desítky kilogramů výzbroje a zásob. Dnes se do Base Campu pod Everest konají turistické výlety…

Pavel Frydrych v úvodní řeči zavzpomínal na výstavu Jaroslava „Kinga“ Seiferta, která se konala v Polici nad Metují před dvěma lety. „Na výstavě tenkrát byla fotografie z místa, kde horolezci spali. Zabaleni ve žďáráku, pod tenkou vrstvou sněhu. King to tenkrát komentoval slovy: Dneska na tom místě stojí hotel!”

Kurátor výstavy vybral i sérii fotografií, na kterých je zachycen jediný horolezec v prostoru vysokých hor. Z nich lze vycítit úctu člověka-fotografa k místu, kde se zrovna v té chvíli nachází. Lidská pokora, se kterou Miroslav „Lanč“ Šmíd vstupoval do hor je znát i z výsledných fotografií. Pocit člověka, který ví, že se dostal tam, kam se většinou podívají jen orli. Ale necítí se jako vyvolený. Ukazuje úctu k přírodě, jako k neopakovatelné kráse, kterou smí ukázat i lidem, kteří ho na tato místa nemohou fyzicky doprovodit.

Možná nejpodstatnější částí expozice je zhruba desítka autoportrétů. V nich se představuje autor jako obyčejný člověk. Z portrétů můžeme cítit obyčejnou lidskou únavu nebo radost. Spokojenost i rozčarování. Ale tím, že podvědomě návštěvník ví, že fotografie vznikaly na nepřístupných místech světa, dochází k jakémusi pnutí mezi vnitřními pochody člověka a panenskostí světa kolem něj. Tyto dva světy se promítají i do tváří lidí, kterým „bylo dovoleno“ vystoupat tak vysoko.

Unikátním portrétem je fotografie pořízená 11. září 1993 ve stěně v Lost Arrow v Yosemitech. 11. září bylo posledním dnem života Miroslava Šmída…

Expozice je doplněna o ukázku literární tvorby autora. Představuje knihy, doplněné – jak jinak – mnoha fotografiemi, ale třeba i unikátní svazeček, který horolezec připravil pro případné sponzory, když plánoval na konci sedmdesátých let výpravu do Patagonie.

Výstava potrvá do 27. května. Otevřena je denně od 9.00 do 17.00 hodin. Vstupné dobrovolné.

Aktuálně